Často kladené dotazy

Specifická  spotřeba vody v litrech na obyvatele a den:

Od počátku devadesátých let 20. století do roku 2008 vzrostla v České republice podle ČSÚ roční spotřeba nealkoholických nápojů téměř třikrát. I když od roku 2009 dochází k poklesu této spotřeby, balená voda se stala komoditou s puncem zdravého výrobku. Je tomu opravdu tak?

Je nutné si uvědomit, že vodárenské společnosti nemají k dispozici miliony korun na mohutnou reklamní kampaň propagující kvalitní pitnou vodu. V reklamách stačí u diváka vyvolat pocit, že jimi balená voda pochází z toho nejčistšího přírodního prostředí, má optimální minerální složení a je pro člověka prostě to nejlepší. Ale právě tak je tomu i u té "obyčejné" vody z vodovodu.

Pokud budou zákazníci pít vodu z vodovodu, nejsou ochuzeni ani o minerální látky. Voda z vodovodu potřebu minerálů pokryje (společně s vyváženou stravou). Vyhláška pro kvalitu pitné vody uvádí optimální koncentraci jak vápníku, tak hořčíku. Tyto limity připravují hygienici, kteří nejlépe ví, co náš organismus potřebuje. Každý z nás také ví, že máme vypít více než dva litry tekutin denně. A jakou vodu vlastně máme pít? Odpověď je zcela jednoduchá – obyčejnou slabě mineralizovanou pitnou vodu. Taková voda je dodávaná i brněnskou vodovodní sítí. U vod středně a silně mineralizovaných je nutné sledovat, kolik konkrétních látek tvoří obsah.

V městě Brně teče ve vodovodu velmi kvalitní pitná voda. Důvody jsou tři:

1. kvalitní zdroje vody,
2. úprava vody nejmodernější technologií,
3. spolehlivá a udržovaná  vodovodní síť.

Město Brno a další města a obce napojené na Brněnskou vodárenskou soustavu jsou vzhledem k velmi dobrým hydrologickým podmínkám zásobovány především podzemní vodou z Březové nad Svitavou a upravovanou vodou z úpravny vody Švařec. Voda je do města Brna a jeho okolí přiváděna z Březové n. S. přivaděči I. a II. březovského vodovodu. Z úpravny vody Švařec, která upravuje vodu z Vírské přehradní nádrže, se voda dopravuje přivaděčem Vírského oblastního vodovodu. Úpravna vody Švařec používá nejmodernější světové technologie, a to jak filtraci přes granulované aktivní uhlí, tak ozonizaci. Ve vodojemu Čebín jsou obě vody smíchány a desinfikovány jedním z nejmodernějších desinfekčních prostředků – chlordioxidem (oxid chloričitý), který má řadu příznivějších účinků než chlor.

Kvalita vody je pečlivě sledována během celého procesu její výroby a distribuce. Laboratoře společnosti Brněnských vodáren a kanalizací, a.s. provádí v potřebném rozsahu a četnosti chemické, fyzikální a mikrobiologické analýzy vzorků pitné vody odebraných v celém vodovodním distribučním systému. S využitím moderních přístrojů a špičkové výpočetní techniky zajišťují kontrolní analytickou činnost nejen podle stávajících českých norem, ale i s přihlédnutím k normám Evropské unie. Nezávislou kontrolu kvality vody dále provádí laboratoř Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně v souladu s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu a rozsah a četnost její kontroly.

Voda produkovaná Brněnskými vodárnami a kanalizacemi, a.s. dosahuje velmi dobrých kvalitativních i chuťových charakteristik. Kvalita vody z prameniště Březová nad Svitavou je velmi vyrovnaná a splňuje průběžně požadavky vyhlášky na pitnou vodu bez úpravy. Voda má velmi vyvážený obsah minerálií, stálou teplotu 9 –10 °C a patří mezi velmi kvalitní pitné vody. Voda z přivaděče Vírského oblastního vodovodu je kvalitní díky malému znečištění povodí horního toku Svratky a velmi dobrým parametrům Vírské přehradní nádrže.

Proč tedy pít vodu z vodovodu:

•  jedna z nejkontrolovanějších potravin,
•  jeden litr vody z vodovodu stojí 8 haléřů (a to včetně odvedení a vyčištění odpadní vody) - čtyřčlenná rodina návratem  k tradičnímu vodovodnímu kohoutku ušetří minimálně jedenáct set korun měsíčně,
• okamžitá dostupnost v jakémkoliv množství, 24 hodin denně a bez námahy,
• voda je vždy čerstvá - zákazník při koupi balené vody neví, co se s vodou dělo, než přišla na pult,
• žádný odpad – PET láhve – škodlivá jak jejich výroba, tak likvidace – dvě třetiny končí na skládkách či ve spalovnách, odpadá nákladná a životní prostředí zatěžující doprava a skladování balené vody.

Pokud chcete vědět, jaké je složení vody tekoucí z Vašeho vodovodního kohoutku, navštivte na těchto internetových stránkách rubriku jakost vody.

Zamysleme se proto, zda je opravdu nutné, abychom balené vody kupovali.

Zde je k dispozici publikace vydaná Státním zdravotním ústavem, která se zabývá problematikou pitné vody z kohoutku - zdravotní aspekty vnitřních vodovodů. Obsahuje základní informace a tipy pro vlastníky a nájemníky domů a bytů: 

Pitná voda z kohoutku - zdravotní aspekty vnitřních vodovodů

Jak si počínat v případě poškození vodoměru?

Vodoměr je majetkem vlastníka vodovodu nebo provozovatele vodovodu, který se stal vlastníkem přede dnem nabytí účinnosti zákona číslo 274/2001 Sb. V souladu s ustanovením tohoto zákona odpovídá vlastník nemovitosti za jeho případné poškození (mrazem, ohněm nebo nedostatečnou ochranou).  Vodoměr poškozený mrazem bude proto za úhradu vyměněn a zajištěna jeho oprava na náklady vlastníka nemovitosti, a to po dodání objednávky na jeho výměnu. Do splnění tohoto požadavku musí být, s ohledem na prevenci před případnými nežádoucími úniky, vodovodní přípojka bez zajištění náhradního zásobování uzavřena.

Jaká je metodika rozúčtování spotřeb na jednotlivé nájemníky?

Metoda rozúčtování spotřeby vody mezi jednotlivé bytové jednotky závisí na vlastníkovi připojené nemovitosti, který s ohledem na místní podmínky postupuje zpravidla takto:

a) Odběr je ze společných vnitřních rozvodů bez poměrového měření
Přeúčtování spotřeby vody na jednotlivé odběratele vypočítá majitel nemovitosti, který v souladu se směrnými čísly přílohy čís. 12, vyhlášky číslo 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon číslo 274/2001 Sb., dle vybavení (bytu nebo provozovny) a počtu osob vypočte teoretický procentuální odběr jednotlivých odběratelů v nemovitosti a v tomto poměru jim přeúčtuje fakturované množství vody dodavatelem.

b) Všichni nájemníci mají odběr vody měřený bytovými vodoměry
Spotřebu vody pro jednotlivé odběratele stanoví vlastník nemovitosti, poměrem množství vody naměřené na fakturačním vodoměru provozovatele vodovodu, oproti součtu naměřených hodnot na poměrových bytových vodoměrech. Vypočteným koeficientem se vynásobí naměřený odběr na každém poměrovém, bytovém vodoměru.

Jaké jsou rozdíly naměřených hodnot mezi vodoměrem dodavatele a bytovými?

Z našich zkušeností můžeme potvrdit, že rozdíly mezi fakturovanou spotřebou a součtem bytových vodoměrů jsou zdůvodnitelné v rozmezí 10 - 25 %. Vyloučíme-li skutečnost, že v některých domech nejsou měřeny všechny odběry, rozdíly jsou technicky zdůvodnitelné a jsou dané konstrukcí vodoměrů. Běžně jsou používány vodoměry, kde nepřesnosti vznikají jednak v důsledku povolené tolerance měřidla Q3 a Q2  (qp a qt), ± 4 % a Q1 (qmin) ± 10 % a dále nepřesností měřených hodnot ve spodním měřícím rozsahu od minimálního průtoku Q1 (qmin) až po nulový průtok vodoměru, kdy odběr nedosahuje průtoku zajišťujícího správnost měření s tím, že množství vody indikované vodoměrem je v těchto průtocích menší než množství vody skutečně protečené.

Jaké možnosti má odběratel vody při ověření správnosti měření vodoměru?

Protože zkouška je v případě potvrzení správnosti měření hrazena objednavatelem, doporučujeme nejprve provedení orientační zkoušky, kterou provedete při vyloučení ostatních odběrů tak, že si napustíte ocejchovanou nádobu (např. min. 10 l) a zkoušený vodoměr musí na ciferníku vykázat souhlasný počet změřených litrů vody.

Při pochybnostech o správnosti měření vodoměru má odběratel v zákoně č. 274/2001 Sb. v platném znění zakotveny dvě možnosti:

1/ Po vypsání objednávky demontáže vodoměru bude v souladu s ustanovením §17 zákona č. 274/2001 Sb. provedeno jeho přezkoušení v subjektu oprávněném provádět státní metrologickou kontrolu měřidel. Do 30 dnů od doručení objednávky je provozovatel vodovodu povinen zajistit demontáž a odeslání vodoměru do subjektu oprávněného provádět státní metrologickou kontrolu měřidel.  Po zkoušce je vyhotoven “Protokol o přezkoušení stanoveného měřidla“, který je předán provozovateli vodovodu, a výsledky zkoušky jsou následně písemně oznámeny objednavateli přezkoušení. Právo na přezkoušení vodoměru lze uplatnit nejpozději v den jeho výměny (ať byl vyměněn z jakéhokoliv důvodu).

2/ Při využití možnosti, kterou dává §16, odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. si odběratel může zajistit metrologickou zkoušku vodoměru na místě instalace (bez demontáže vodoměru). Zkouška je provedena nezávislým měřidlem připojeným na odbočení s uzávěrem za osazeným vodoměrem na potrubí vnitřního vodovodu před jeho prvním rozdělením. Tuto zkoušku provede za přítomnosti provozovatele vodovodu na základě smlouvy s odběratelem Český metrologický institut, pokud to vnitřní vodovod dovoluje.

Pro informaci uvádíme, že pokud vodoměr splňuje stanovené požadavky dle Opatření obecné povahy č. 0111-OOP-C035-14 , tj. při zatížení Q3 a Q2 (qt, qp) ± 4 % a Q1 (qmin) ±10 %, přezkoušení je hrazeno žadatelem (dle průměru vodoměru cca 2500 – 5000,- Kč).

Jestliže se při přezkoušení vodoměru zjistí v jakémkoliv rozsahu měření vyšší odchylka, než připouští normová hodnota, je považován tento vodoměr za nefunkční a postupuje se podle § 17 odst. 4 písm. A) zákona č. 274/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů a náklady na přezkoušení hradí provozovatel vodovodu.

Proč dochází k rozdílům mezi vodoměrem dodavatele a bytovými?

Bytové vodoměry jsou pouze poměrová měřidla a slouží majiteli nemovitosti pro přesnější rozdělení spotřeby vody mezi jednotlivé nájemníky v nemovitosti. V žádném případě však nepřebírají funkci fakturačního měřidla (i přes tuto skutečnost musí být ve stanovené době znovu ověřeny). Mírné úniky, kapání ventilů a minimální odběry jednotlivé bytové vodoměry buď neregistrují, nebo registrují nepřesně, neboť průtok vody nedosahuje minimálních hodnot, zajišťujících správnost měření. Vodoměr pouze signalizuje průtok vody vodoměrem. Celkový odběr v nemovitosti vzniklý součtem drobných odběrů případně úniků v jednotlivých bytech, spolu s běžnou spotřebou, však domovní vodoměr registruje již správně a navíc jeho přesnost měření je zpravidla nejméně o třídu vyšší. Tím narůstá diference mezi naměřenými hodnotami hlavního vodoměru a součtem vodoměrů poměrových (bytových). Osazením vodoměru do svislé nebo jiné, než vodorovné polohy nebo náklon v ose vodoměru do stran způsobí další snížení třídy přesnosti a také tím dochází k narůstání rozdílů v naměřených hodnotách. Vodoměry používané provozovateli vodovodů pro veřejnou potřebu jsou zajištěny proti jakémukoliv zásahu zvenčí, bez viditelného poškození. Při nákupu vodoměrů je proto třeba zvážit typ, přesnost a výrobce vodoměru.

Drtiče odpadů jsou u nás v současnosti hitem. Na internetových stránkách najdete širokou nabídku drtičů biologického materiálu pro domácnost, tzv. „kuchyňských drtičů“ za přístupné ceny. S tím, že se jedná o moderní a hygienický způsob odstraňování odpadu z domácnosti  - cituji: „... drtič odpadu snižuje celkové množství odpadu, který z domácnosti odchází. Nepatrné částečky potravinového odpadu jsou posléze snadněji zpracovatelné v rozkladných biologických procesech v čistírnách odpadních vod, septikových nádržích nebo v přírodě. Používání drtiče pozitivně ovlivňuje životní prostředí. Na miniaturní částečky rozdrcený odpad se v čistírnách odpadních vod daleko lépe rozkládá …“ Pár otázek na toto téma jsme za Vás položili generálnímu řediteli společnosti:

Proč se vodárenské společnosti brání trendu likvidovat domácí odpady pomocí drtičů?

Domácí kuchyňské drtiče jsou zařízením na likvidaci biologického kuchyňského  odpadu, který je tvořen potravinovým odpadem vznikajícím při přípravě jídel a  také zbytky  těchto jídel.  Stejný  účel však plní i průmyslové drtiče, které se snaží jejich výrobci prodat pro používání v objektech  veřejného stravování jako jsou např. restaurace, vývařovny, hotely, koleje a menzy. Zde přibývají k výše citovaným odpadům ještě papír, plechovky, ale i jiné druhy odpadů. Výrobci drtičů však zamlčují nebo se aspoň nevěnují otázce, co se děje s rozdrcenými odpady dále. Hlavním naším argumentem proti je, že není možné zaměňovat dřezy, výlevky či záchodové mísy za odpadkový koš či popelnici. Výsledné produkty z drtičů jsou vnitřními domovními odpady odvedeny do kanalizační přípojky a následně do kanalizační sítě, což způsobuje vážné problémy nejen s následným odvedením odpadních vod touto sítí, ale také při jejich čištění a následném vypouštění do vodních toků. Profily kanalizačních přípojek a kanalizací nejsou dimenzovány pro odpady, vznikající při používání drtičů a mnohde nemají vzhledem ke konfiguraci terénu dostatečný spád. Je nezbytně nutné si uvědomit, že odpady nejsou totéž, co odpadní vody. Drtiče způsobují zanášení kanalizace usazenými pevnými látkami, na které se váží zejména tuky, což způsobuje, že především kanalizační  přípojky mohou mít omezenou průtočnost až do úrovně plné neprůtočnosti. Co taková skutečnost může v nemovitosti napáchat, je snad každému zcela zřejmé.

Výrobci však uvádí, že drtiče se v zahraničí, a to i v nejvyspělejších státech světa, jako jsou např. i USA či Velká Británie, používají.  

Výrobci a prodejci drtičů skutečně uvádí, že úroveň pronikání drtičů na trh v přímořských státech se pohybuje v řádu až desítek procent, ale to hovoří o státech, kde není organizován sběr a likvidace odpadů jiným způsobem. Kanalizační stoky, a to i v ulicích běžné občanské zástavby pak mají profily až 2 metry a jimi přepravovaný odpad, byť ve formě emulzí, končí v moři. Naše republika tuto výhodu nemá, přesto odborná literatura uvádí, že za 15 let marketingu v oblasti pronikání drtičů na náš trh bylo v Praze již cca 0,8 % domácností drtiči domovních odpadů vybaveno. K zamyšlení však stojí, že v německy mluvících zemích, které jsou v oblasti odkanalizování na světové špičce (a naše republika s nimi drží krok), také není používání drtičů dovoleno nebo alespoň není doporučováno.Dále je nutno podotknout, že kanalizační sítě měst a obcí České republiky, včetně čistíren  odpadních vod, jsou vodohospodářská díla a při jejich provozování platí naprosto jiná právní  úprava předpisů než  pro nakládání s odpady. Odpady se v ČR historicky likvidují naprosto  odlišně a do vodohospodářských zařízení se nesmí dostat.

V městě Brně je nejvyšším předpisem určujícím kvalitu produkovaných odpadních vod vypouštěných do kanalizace „Kanalizační řád města Brna“. Tímto předpisem je používání  drtičů výslovně zakázáno, a to už 20 let. Přesto prodejci dál drtiče nabízejí a prokazují se  potvrzením o tzv. „shodě“ od ministerstev zemědělství a životního prostředí, žádný z nich však nedosáhl souhlasu jejich používání od provozovatele vodohospodářské  infrastruktury v  městě Brně, kterým jsou Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. Pokud by drtič kuchyňských odpadů byl uváděn jako svým způsobem předčistící zařízení, jednalo by se již o  vodohospodářské dílo, u něhož je nutno doložit souhlas tohoto provozovatele, jak je u prodeje všech zařízení vodohospodářského charakteru zákonnými předpisy uloženo. Jestliže tyto podmínky výrobce nesplňuje a prodejci přesto výrobky nabízejí, nabízí se otázka, zda se   nejedná  o klamavou  reklamu a není tím porušován zákon na ochranu spotřebitele.

Takže Vaše stanovisko je striktně NE! Co když si však někdo přesto drtič do své nemovitosti nainstaluje?

Zaprvé si takový občan musí být vědom toho, že porušuje právní řád, se všemi s tím spojenými důsledky. Pokud si přesto někdo svou domácnost drtičem domovního odpadu se zaústěním do kanalizace vybaví, měl by vědět, že odpadní vody jsou u producentů (včetně obyvatelstva) analyzovány na jednotlivé druhy znečištění. Tyto jsou stanoveny i pro skupinu všeobecnou, která platí mimo jiné i pro tzv. "obyvatelstvo". Při havárii většího charakteru je možno dohledat zdroj havárie i v této skupině a za pomoci speciální techniky vytipovat zdroj znečištění s následným uplatněním postihu.

Pokud by však došlo k legislativní úpravě, bránilo by ještě něco možnosti drtiče domovního odpadu používat? Pak by bylo jejich používání legální?

Opět musím zopakovat, že je nepřijatelné, aby byly, i z hlediska budoucnosti, zaměňovány způsoby nakládání s běžně znečistěnými odpadními vodami za likvidaci odpadů z domácností, se kterými by bylo možné nakládat podstatně efektivnějším a životnímu prostředí šetrnějším způsobem. Problém není ani tak v legálnosti používání drtičů, ale v odpovědnosti a zdravém rozumu.

Například v městě Brně je cca 1 244 km kanalizací a asi 45 000 kanalizačních  přípojek, z toho je cca 9 500 těchto přípojek od průmyslových producentů. Při čištění stok a dešťových vpustí je ročně vytěženo zhruba 100 t odpadů, zejména sedimentů, tj. i látek, vznikajících z drtičů domovního odpadu. Ročně je z procesu čištění odpadních vod v ČOV Brno-Modřice likvidováno cca 8 800 t stabilizovaného kalu (100% sušina), 2 600 t písků a štěrků a 1 150 t materiálu, zachyceného na česlích při vtoku do čistírny. Jen  toto nakládání s odpady přijde naši společnost a tím  samozřejmě obyvatele města na 25 miliónů korun ročně. Tato suma by se pochopitelně při povolení používání drtičů podstatně zvýšila, což by mělo dopad na výši stočného.

Objem kalů by vzrostl téměř na dvojnásobek. Při používání drtičů by velmi pravděpodobně došlo k látkovému přetížení ČOV s následným zhoršením kvality vypouštěné vody do řeky Svratky a tím ke zhoršování životního prostředí. Úprava technologií v ČOV, které vycházejí zásadně z principů biologického odbourávání znečištění, by si vyžádala extrémně vysoké náklady na pořízení i provoz, nesrovnatelné s náklady současného způsobu likvidace komunálního odpadu. Opakovaně si připomínejme, že „voda je život“. Myslíme však vždy přitom tu vodu čistou. Z vody znečištěné nemůže být ani ten život kvalitní a zdravý. Udržme zdravý rozum a neznečišťujme vodu obecně jen za cenu pohodlí.

A co říkají paragrafy:

Odpady vznikající používáním domácích drtičů kuchyňských odpadů nejsou odpadními vodami ve smyslu § 38 zák.č. 254/2001 Sb. vodního zákona. Producenti těchto odpadů jsou povinni postupovat podle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech. Jejich případné vypouštění do kanalizace pro veřejnou potřebu je porušením povinností vyplývajících z obou výše citovaných zákonů a také porušením podmínek a limitů kanalizačního řádu příslušného provozovatele a povinností ze zákona č.274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a změně některých zákonů. Případné sankce mohou dosáhnout pokuty až ve výši 5 mil.Kč v závislosti na uplatněném zákoně a osobě pachatele.